Vzpomínka na Miloše Malce (*8.­3.1953 †13.1.2010)

Nechce se tomu věřit, že je to už víc než třicet let, co jsme se poprvé setkali ve sborovně gymnázia ve škole na Újezdě, ale je mnohem těžší se smířit s tím, že se tato kapitola našeho života tak náhle a nečekaně nadobro uzavřela.malecMiloš byl rozený učitel, trpělivý, klidný a vyrovnaný. Měl svou práci rád, vycházel dobře se studenty i se svými kolegy a měl přirozenou autoritu. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii, ale našel zálibu v počítačích, a tak později vystudoval ještě informatiku a výpočetní techniku a získal doktorát přírodních věd. I když roky přibývaly, mladistvý elán a zápal pro práci Milošovi zůstávaly. Hned po rodině totiž pro něj práce byla tím nejdůležitějším v životě.

V mladších letech se Miloš věnoval i sportování. Pravidelně hrával s kolegy volejbal až do doby, kdy začal mít vážný problém se zrakem. Rád měl i projížďky na kole. To kolo nás spojovalo a s naší společnou třídou jsme na kolech absolvovali i několik školních výletů. Miloš byl i iniciátorem a organizátorem prvních ročníků tradičního Gira, společné vyjížďky členů sboru v první den prázdnin.

Jako člověk, který vyrůstal v Blansku, nebyl Miloš horlivým vyznavačem místního folklóru, ale zamiloval si vína z místní produkce a to ho přivedlo k aktivnímu zájmu o vinařství. Začal pěstovat a vyrábět vlastní víno, studoval teorii a vlastníma rukama vykopal a vyzdil sklep na víno. Stal se členem vinařské sekce kyjovského svazu zahrádkářů, léta se podílel na přípravě josefských koštů a sám se jich s úspěchem účastnil jako vystavovatel a degustátor.

K ušlechtilému zájmu o víno pak s dalšími kolegy vedl celý sbor. Spolu s Dobrošem Konrádem a Jirkou Ondráčkem pravidelně připravovali školní přehlídky vín zvané Glg a každý, kdo měl zájem, se na nich mohl stát degustátorem. A aby i členové sboru získali přehled o špičkových vínech, organizoval několikrát i zájezdy do Salónu vín ve Valticích a do soukromých vinoték.

V letech, kdy působil jako ředitel gymnázia, podporoval mezinárodní spolupráci se školami v Rakousku, Itálii a Francii. Sám oprášil angličtinu a začal se učit francouzsky, aby byl schopen domluvit se při vzájemných návštěvách. Kontakt s Lycée polyvalente Raymond Queneau v Yvetot pro něj dokonce přerostl v osobní přátelství s jeho ředitelem a několika členy sboru, které vydrželo až do současnosti.

Miloš byl člověk pracovitý a měl vždycky nějaký cíl. A tak si už pomalu začal dělat plány do důchodu. Měl představu, že povede kroužek matematických talentů a bude je připravovat pro soutěže a olympiády. K tomu už bohužel nedojde…

Milošova smrt znamená pro školu ztrátu dobrého a oblíbeného učitele. A jako osobní ztrátu ji budou cítit mnozí členové sboru, současní i bývalí.
Měli jsme tě rádi, Miloši.

Za spolupracovníky z KG Libuše Urubková