Nechce se tomu věřit, že je to už víc než třicet let, co jsme se poprvé setkali ve sborovně gymnázia ve škole na Újezdě, ale je mnohem těžší se smířit s tím, že se tato kapitola našeho života tak náhle a nečekaně nadobro uzavřela.Miloš byl rozený učitel, trpělivý, klidný a vyrovnaný. Měl svou práci rád, vycházel dobře se studenty i se svými kolegy a měl přirozenou autoritu. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii, ale našel zálibu v počítačích, a tak později vystudoval ještě informatiku a výpočetní techniku a získal doktorát přírodních věd. I když roky přibývaly, mladistvý elán a zápal pro práci Milošovi zůstávaly. Hned po rodině totiž pro něj práce byla tím nejdůležitějším v životě.

V mladších letech se Miloš věnoval i sportování. Pravidelně hrával s kolegy volejbal až do doby, kdy začal mít vážný problém se zrakem. Rád měl i projížďky na kole. To kolo nás spojovalo a s naší společnou třídou jsme na kolech absolvovali i několik školních výletů. Miloš byl i iniciátorem a organizátorem prvních ročníků tradičního Gira, společné vyjížďky členů sboru v první den prázdnin.

Jako člověk, který vyrůstal v Blansku, nebyl Miloš horlivým vyznavačem místního folklóru, ale zamiloval si vína z místní produkce a to ho přivedlo k aktivnímu zájmu o vinařství. Začal pěstovat a vyrábět vlastní víno, studoval teorii a vlastníma rukama vykopal a vyzdil sklep na víno. Stal se členem vinařské sekce kyjovského svazu zahrádkářů, léta se podílel na přípravě josefských koštů a sám se jich s úspěchem účastnil jako vystavovatel a degustátor.

K ušlechtilému zájmu o víno pak s dalšími kolegy vedl celý sbor. Spolu s Dobrošem Konrádem a Jirkou Ondráčkem pravidelně připravovali školní přehlídky vín zvané Glg a každý, kdo měl zájem, se na nich mohl stát degustátorem. A aby i členové sboru získali přehled o špičkových vínech, organizoval několikrát i zájezdy do Salónu vín ve Valticích a do soukromých vinoték.

V letech, kdy působil jako ředitel gymnázia, podporoval mezinárodní spolupráci se školami v Rakousku, Itálii a Francii. Sám oprášil angličtinu a začal se učit francouzsky, aby byl schopen domluvit se při vzájemných návštěvách. Kontakt s Lycée polyvalente Raymond Queneau v Yvetot pro něj dokonce přerostl v osobní přátelství s jeho ředitelem a několika členy sboru, které vydrželo až do současnosti.

Miloš byl člověk pracovitý a měl vždycky nějaký cíl. A tak si už pomalu začal dělat plány do důchodu. Měl představu, že povede kroužek matematických talentů a bude je připravovat pro soutěže a olympiády. K tomu už bohužel nedojde…

Milošova smrt znamená pro školu ztrátu dobrého a oblíbeného učitele. A jako osobní ztrátu ji budou cítit mnozí členové sboru, současní i bývalí.
Měli jsme tě rádi, Miloši.

Za spolupracovníky z KG Libuše Urubková